Biografie: Klára Matušinská - první housle
Klára se narodila 3.května 1984 v Ostravě.
K hudbě ji přivedla její maminka, coby hudebnice a členka operního orchestru Národního divadla Moravskoslezského, také dlouholetá členka Janáčkovy filharmonie Ostrava. Své první houslové začátky se datují od jejich 5 let, kdy začínala v houslové třídě Antonína Nováčka.
Po pár letech přestoupila pod odborný dohled Věry Mazurkové, ZUŠ Viléma Petrželky, kde úspěšně ukončila první i druhý cyklus hry na housle. K lidové písni poprvé přičichla v dětské cimbálové muzice pod vedením Jiřího Machače, kde se zúčastnila několika hudebních soutěží.
Následně byla řádnou členkou cimbálové muziky Galán, s uměleckým vedoucím Vaškem Hlostou. Spolupracovala s folklorními soubory Morava, Ondřejnica. V současné době Klára pracuje jako lékařka v Centru péče o zažívací trakt, gastroenterologické oddělení, ve Vítkovické nemocnici v Ostravě.
Klára je největším jedlíkem v kapele. Jejím obzvlášť oblíbeným jídlem je hovězí maso z nemocniční jidelny a maminčina domácí strava. Texty písní si Klára opakuje všude, dokonce i ve službě, kdy tuto snahu oceňují především pacienti se vztahem k lidové hudbě.
K hudbě ji přivedla její maminka, coby hudebnice a členka operního orchestru Národního divadla Moravskoslezského, také dlouholetá členka Janáčkovy filharmonie Ostrava. Své první houslové začátky se datují od jejich 5 let, kdy začínala v houslové třídě Antonína Nováčka.
Po pár letech přestoupila pod odborný dohled Věry Mazurkové, ZUŠ Viléma Petrželky, kde úspěšně ukončila první i druhý cyklus hry na housle. K lidové písni poprvé přičichla v dětské cimbálové muzice pod vedením Jiřího Machače, kde se zúčastnila několika hudebních soutěží.
Následně byla řádnou členkou cimbálové muziky Galán, s uměleckým vedoucím Vaškem Hlostou. Spolupracovala s folklorními soubory Morava, Ondřejnica. V současné době Klára pracuje jako lékařka v Centru péče o zažívací trakt, gastroenterologické oddělení, ve Vítkovické nemocnici v Ostravě.
Klára je největším jedlíkem v kapele. Jejím obzvlášť oblíbeným jídlem je hovězí maso z nemocniční jidelny a maminčina domácí strava. Texty písní si Klára opakuje všude, dokonce i ve službě, kdy tuto snahu oceňují především pacienti se vztahem k lidové hudbě.
Biografie: Hana Herberková - cimbál
Hana – muzikantsky nejmladší, ale věkem nejstarší, se narodila 21. 12. 1961 v Ostravě.
Než se stala muzikantkou, byla od 15 do 53 let tanečnicí v souboru Ládi Ševčíka (nyní FS Morava), který s manželem, také tehdy tanečníkem, vedla od r.1984.
Lásku k folklóru asi podědila po rodičích a pradědovi Františkovi Vozárovi, který byl kapelníkem vlčnovské kapely (složil píseň Chodíme, chodíme).
Bavilo ji hrát na kytaru, na kterou ji naučil otec a pak ji pár let bavila i hra na klavír.
Krom folklórního dění Hanu bavilo a baví stále její profese zdravotní sestry. Skloubení práce sestřičky, vedoucí souboru a hlavně matky dvou dcer jí dalo zabrat, ale tím, že se vdávala již v 18 letech, to zvládla na jedničku.
Výsledkem byly úspěchy obou dcer jak na poli vzdělání, tak na poli muzikantském a tanečním.
Jak šel čas a taneční kariéra Hany se chýlila ke konci, začal u ní převažovat zájem o hru na violu, neboť kontry v muzice... to je něco Díky trpělivosti kontrášky Katky Bílé, možnosti hrát po boku Vanilky a především vlastní pílí se Haně podařilo hrát s Iršavou!
Jaká byla její radost, když mohla hrát a zpívat v muzice spolu s dcerou Veronikou (cimbál) a posléze i jejím manželem Petrem (klarinet). V lednu r.2013 ji napadla myšlenka – co se tak naučit hrát na cimbál?
Celé roky ho měla doma a až teď takový nápad? Dcera Veronika hrála od mala v lidušce u prof. R. Děcké ve Val. Meziříčí, vystudovala klavír a cimbál na konzervatoři v Kroměříži a pak v Brně na JAMU klavír... takže učitelku měla výbornou... důkazem je i její žákovská knížka a pochvala od dcery. Asi je něco mezi nebem a zemí.... po třech měsících intenzívní výuky se začalo schylovat k tragédii, která vyvrcholila v říjnu úmrtím Verunky v jejích 30 letech.
Tak Hana pokračuje v odkazu své dcery... mami, budeš hrát za mě.
ŽIVOT JE BOJ A POKRAČUJE DÁL... nově koupené UKULELE se snad bude líbit i jejím vnoučatům.
Než se stala muzikantkou, byla od 15 do 53 let tanečnicí v souboru Ládi Ševčíka (nyní FS Morava), který s manželem, také tehdy tanečníkem, vedla od r.1984.
Lásku k folklóru asi podědila po rodičích a pradědovi Františkovi Vozárovi, který byl kapelníkem vlčnovské kapely (složil píseň Chodíme, chodíme).
Bavilo ji hrát na kytaru, na kterou ji naučil otec a pak ji pár let bavila i hra na klavír.
Krom folklórního dění Hanu bavilo a baví stále její profese zdravotní sestry. Skloubení práce sestřičky, vedoucí souboru a hlavně matky dvou dcer jí dalo zabrat, ale tím, že se vdávala již v 18 letech, to zvládla na jedničku.
Výsledkem byly úspěchy obou dcer jak na poli vzdělání, tak na poli muzikantském a tanečním.
Jak šel čas a taneční kariéra Hany se chýlila ke konci, začal u ní převažovat zájem o hru na violu, neboť kontry v muzice... to je něco Díky trpělivosti kontrášky Katky Bílé, možnosti hrát po boku Vanilky a především vlastní pílí se Haně podařilo hrát s Iršavou!
Jaká byla její radost, když mohla hrát a zpívat v muzice spolu s dcerou Veronikou (cimbál) a posléze i jejím manželem Petrem (klarinet). V lednu r.2013 ji napadla myšlenka – co se tak naučit hrát na cimbál?
Celé roky ho měla doma a až teď takový nápad? Dcera Veronika hrála od mala v lidušce u prof. R. Děcké ve Val. Meziříčí, vystudovala klavír a cimbál na konzervatoři v Kroměříži a pak v Brně na JAMU klavír... takže učitelku měla výbornou... důkazem je i její žákovská knížka a pochvala od dcery. Asi je něco mezi nebem a zemí.... po třech měsících intenzívní výuky se začalo schylovat k tragédii, která vyvrcholila v říjnu úmrtím Verunky v jejích 30 letech.
Tak Hana pokračuje v odkazu své dcery... mami, budeš hrát za mě.
ŽIVOT JE BOJ A POKRAČUJE DÁL... nově koupené UKULELE se snad bude líbit i jejím vnoučatům.
Biografie: Jméno bude doplněno
Další položky této sekce budou doplněny.
